Toto vše se vám odehrává během stresu v těle!

Sedíte v čekárně u doktora, stojíte v zácpě, máte chvíli před důležitým pohovorem. Toto vše jsou nám velice známe situace. V těchto okamžicích se v těle odehrávají procesy, se kterými se setkáváme při adrenalinových sportech. Je to v pořádku? Je v pořádku, aby se v těle vyplavovaly takové látky (ve větším množství) v době, kdy zrovna neskáčete s padákem?

Co se tedy odehrává na tak malém prostoru, který zabírá zhruba 1,8 metru na výšku a pár desítek centimetrů na šířku? Budete se divit…

Než se pustíme do jednotlivých orgánů, bylo by dobré si naše tělo při stresu představit, jako jednu velkou firmu s jednoznačně danou hierarchií.

Mozek jakožto boss stresových hormonů

Mozek si představme jako šéfa, který sedí někde nahoře v kanceláři. Je zodpovědný za tzv. fight or flight odpověď. V této reakci se významně uplatňuje jedna část mozku – hypothalamus. Hypothalamus je takové vedoucí oddělení, které dohlíží na chod celé firmy (v našem případě organismu) a dává jednoznačné úkoly, co se kde bude dít. Při stresové reakci vyšle signál do hypofýzy. Hypofýza je část mozku, ve které se tvoří určité hormony. Tyto hormony mohou účinkovat buď přímo v cílovém orgánu kdekoliv po těle, případně tvoří takové hormony, které ,,plují“ do jiných orgánů a tam dají signál k tvorbě a vyplavení konkrétních hormonů s danou funkcí. Hypofýza tedy může tvořit hormony buď přímo, nebo přes jiné hormony, které musí docestovat do daných orgánů a v nich se teprve vytvoří hormon, který plní danou funkci.

Takže si hypofýzu představme jako oddělení, které je přímo podřízené hypothalamu. Zákazníci si po ní žádají dva druhy výrobků. V některých případech dokáže hypofýza vyrobit kompletní výrobek (v našem případě hormon) sama. Tento výrobek si dopluje až na místo určení (k danému orgánu) a zásilka je tím pádem doručena. Naneštěstí hypofýza má málo zaměstnanců, takže nedokáže vyrobit naprosto vše. Pokud se tedy stane, že zákazníci si přejí druhý typ výrobku, tak zaměstnanci v hypofýze zvednou telefon a pošlou zprávu do oddělení, které se nachází v patře pod nimi (v našem případě pošlou hormon do daného orgánu). V tomto patře jsou schopni druhý typ výrobku vyrobit a dodat jej zákazníkovi (v našem případě se zde vyrobí konkrétní hormon, který plní určitou funkci)

Při stresové reakci posílá hypofýza informace do orgánu, který je relativně vzdálený mozku. Tím orgánem jsou nadledvinky. V nadledvinkách se začnou vyplavovat dva hormony. Adrenalin a kortizol. K čemu jsou tyto hormony dobré? Zvyšují srdeční tep. Dále ve stresové situaci se musí krev dostat do orgánů, které jsou v danou chvíli nejdůležitější. Tedy jejich dalším úkolem je rozeslat krev do srdce, svalů atd…

Plíce. Zaměstnanci, kteří musí ve firmě neustále větrat.

Činnost plic je při stresové reakci významně ovlivněna. Plíce si představme jakožto zaměstnance, kteří mají úkol otvírat ve firmě okna, aby se ostatním jejich kolegům lépe pracovalo. Zkrátka aby byl lepší vzduch. Samozřejmě i stresové hormony mají na plíce vliv. Při stresu potřebujete, aby vám významné orgány fungovaly na 100%. Tedy zaměstnanci, kteří mají za úkol otvírat okna, aby jejich kolegové mohli pracovat, se musí opravdu snažit jich otevřít čím jak nejvíc. V praxi to vypadá tak, že čím více jsme ve stresu, tím více se nám zrychluje dech, aby byl zajištěný přísun kyslíku k jednotlivým orgánům.

Srdce. Tyran, který neustále popohání své sluhy.

Když už jsme před chvílí do organismu dostali více kyslíku, tak také potřebujeme ten kyslík dostat k daným orgánům. Kyslík se přenáší krví (konkrétně – pomocí červených krvinek, konkrétněji – pomocí hemoglobinu na červených krvinkách, ještě více konkrétněji – pomocí podjednotek, ze kterých je hemoglobin sestavený). Dané orgány potřebují, aby se k nim kyslík dostal čím jak nejrychleji. Zajistí to tak, že řeknou srdíčku, aby trošku popohnal krvinky. Srdce na to rádo udělá. Projeví se to zvýšeným tepem. Čím více srdíčko pumpuje, tím více kyslíku do daných orgánů přinese. Logické.

Nastává zde ovšem malý problém. Čím déle tento tyran ,,buzeruje“ své sluhy, aby makali více a více, tím více hrozí určitá nebezpečí. Například se může zvýšit krevní tlak. Všichni sluhové pobíhají po chodbách firmy (v těle v cévách) a jedou na 100%. Firma ovšem má stěny vyrobené z papundeklu, takže čím více zaměstnanců se tlačí na chodbě a je nuceno běžet k danému orgánu, tím je větší šance, že některý z nich danou stěnu prorazí. Pokud se jim nepodaří prorazit stěnu, tak může nastat jiný problém. Některý ze sluhů se unaví a na chodbě spadne. Tím pádem začnou padat na něj všichni ostatní za ním. Co to způsobí? Ostatní sluhové, kteří by mohli běžet dál, tak nemohou. Mají ucpanou chodbu hromadou svých kolegů, kteří už nemohou běžet dál. V praxi to způsobí nám velice známe nemoci. Infarkt a CMP (cévní mozková příhoda – mrtvička).

Svaly. Největší otroci dané firmy.

Svaly si představme jakožto otroky, kteří vykonávají tu nejtěžší práci ve firmě. Musí stěhovat těžké bedny, roznášejí materiál atd…Tito zaměstnanci mají ve firmě jeden velký benefit. Při klidovém stavu ve firmě chvíli pracují a chvíli odpočívají. Tedy mají si vždy dost času vydechnout.

Pakliže ale nastane stav stresu, musí pracovat neustále. To se projeví tak, že po dané chvíli jsou vyčerpaní takovým způsobem, že nestíhají vykonat všechnu svoji práci. Určitá oddělení firmy to poznají ihned. Začne jim chybět materiál a začnou z toho být naštvaní.

V praxi se to projeví bolestí hlavy, zad, případně i celého těla.

Zažívací trakt. Inženýři chemie uzavřeni v laboratořích.

Zažívací trakt si při stresu představme jakožto chemiky. Je sice pravdou, že krve se při stresu moc do trávicí soustavy nedostává. Když ve stresové situaci utíkáte před medvědem, opravdu nepotřebujete trávit tu svíčkovou, kterou jste měli před chvílí na oběd. Zažívací trakt má ovšem ale jeden důležitý význam. Tito chemici v laboratoři při stresové reakci ,,vyrábějí“ glukózu (cukr). Je to z toho důvodu, aby tělo mělo dost energie. Hladinu cukru snižuje jeden známý hormon – inzulin.

Inzulin si představme, jako člověka, který chodí ve firmě po chodbách a pojídá cukr vyrobený těmito inženýry v laboratořích. Problémem ale je, když daná stresová reakce trvá dlouho. Inzulin není takový ,,frajer“, aby dokázal sníst veškerý cukr, který chemici vyrobí. Jakmile se tento zaměstnanec nají dosyta cukru, nemá už další prostor pro pojídání. Hrozí tak, že na chodbách firmy bude poletovat cukru více než by bylo zdrávo. V praxi to znamená, že lidé chronickým stresem riskují cukrovku II. typu.