Jak jsem překonala stres. Rozhovor s členkou kurzu.

V dnešním článku jsem si pro vás připravil rozhovor s členkou Mentoring klubu Akademie stresu. Jmenuje se Michaela. Michaela se snažila měsíce pracovat svépomocí se stresem a od nedávna je členkou našeho kurzu 4 týdny bez stresu.

Dobrý den Michaelo. Můžete nám říct o něco víc o sobě? Co děláte a odkud jste?

Dobrý den. Pocházím z Prahy a pracuji jako překladatelka.

Mohu vědět, co vás přimělo začít pracovat se stresem?

Určitě ano. Už od mládí jsem velice stresující člověk. Nikdy jsem stresu nepřikládala takovou váhu. Myslela jsem si, že je to součást studijního života. Domnívala jsem se, že až nastoupím do práce, budu více klidnější. Přeci jen se člověk nemusí stresovat ohledně zkoušek, jestli je udělá nebo ne atd… Zhruba 5 let od opuštění vysoké školy jsem dostala velice skvělé místo jako překladatelka. Je to skvělá práce, velice mě baví, jenomže je zde jeden problém. Mé představy o tom, že stres zmizí byly velice naivní. Ba naopak. Když jsme byli s manželem sami, tak se můj stres ještě tolik neprojevoval, ale jakmile jsme si pořídili děti (dnes už máme 2), tak u mě začal stres gradovat naplno. Neustále jsem byla ve stresu z toho, abych stihla děti nabalit do školky, aby jim nic nechybělo a aby byly zdravé. Do toho se přidaly další problémy v práci. Práci, kterou jsme dělali kdysi 3 zaměstnanci, dnes dělám sama. Takže mám trojnásobek práce za stejné peníze. Posledním takovým momentem bylo to, že jsem zhruba před rokem začala mít zdravotní problémy. Začalo to bolestmi hlavy, občas se přidalo nějaké nechutenství a někdy třeba bolesti břicha. Byla jsem na spoustě vyšetření a všude řekli, že jsem v pořádku. S lékařem jsme se poté shodli, že to musí být ze stresu. To byl takový poslední moment, kdy jsem si řekla, že to musí skončit.

To vypadá, že toho máte opravdu hodně. Co vás dokáže nejvíc vystresovat?

Na prvním místě to jsou mé děti. Nejhorší je, když jsou nemocné. Pokud mají jen blbou chřipku, tak já vše vidím v nejhorších možných scénářích. Bojím se o ně. Druhou věcí je rozhodně práce. Jak jsem již říkala, práce mě strašně baví, jenomže před nedávnem přišly v práci čistky. Začalo se vyhazovat. Já jsem věděla na 100%, že mě nevyhodí, ale i tak jsem z toho byla neskutečně ve stresu. No a pokud jsem zrovna nebyla ve stresu z toho, tak jsem si neskutečně brala, že vyhazovali mé kolegyně, které jsem měla neskutečně ráda.

Chválím vás za to, že se snažíte se stresem pracovat. Hodně lidí si uvědomuje, že jsou ve stresu, ale málokdo s ním začne pracovat. Kde jste hledala první rady ohledně práce se stresem?

První rady jsem jednoznačně hledala na internetu. Nejčastěji na Google a Youtube. Často se mi líbily nadpisy ve stylu – ,,Zbavte se stresu do 5 minut.“ Tak jsem začala tyto rady zkoušet.

A fungovaly?

Minimálně. Uvědomila jsem si, že zbavit se stresu není to stejné, jako zbavit se prachu v bytě.

To jsem velice rád, že to říkáte. Spousta lidí má opravdu takovou představu. Jak jste pokračovala dál?
Neustále jsem hledala rady na internetu. Je pravdou, že některé z nich zabraly, ale až po delší chvíli. Tam jsem si uvědomila, že je třeba opravdu vytrvat. Poté jsem si nakoupila i nějaké knížky na redukci stresu. Mám asi 3. Problém je v tom, že každá z nich je napsána trochu jinak a je těžké se v nich vyznat. Nedávají moc konkrétní rady, jenom spíš popisují, co stres je. Později jsem začala chodit na jógu. Ta mi přinesla z toho všeho asi nejvíc. Jenomže nastal další problém. Zhruba po 3 měsících se paní z jógy rozhodla, že tréninky nebude provozovat blízko od našeho bydliště, ale skoro přes půlku Prahy daleko. Musela jsem tedy přestat na jógu chodit. Kdybych neměla děti, tak bych si ten čas na dojíždění našla, ale takhle to nešlo.

Je nějaká konkrétní rada, případně technika, která vám v začátcích pomohla?

Rozhodně ano. Z těch všech článků a knih, které jsem přečetla, mi pomohlo pár věcí. První z nich je plánování. Je třeba si perfektně naplánovat den, ideálně celý týden. Musíte přesně vědět, který den budete dělat jakou věc. Kdy povezu děti do školky já a kdy manžel. Toto mi obrovsky pomohlo. Kdysi jsme se domlouvali na poslední chvíli. Většinou ráno, případně pozdě večer. Takže to doporučuji. Rozhodně nezapomenout při plánování dát si i chvíli na odpočinek. Ta v týdenním/denním plánu nesmí chybět. Další z věcí, která mi pomohla je příprava. Kdysi jsem chystala sebe do práce a děti do školky ráno. Uvědomila jsem si, že to bylo velice stresující pro mě. Často jsem na něco zapomněla, případně něco zanedbala. Nyní se chystám vždy večer. Dokonce obě děti mi pomáhají a většinou se umí nachystat taky bez mé pomoci. Důležitou věcí, kterou jsem změnila ve svém životě je ta, že neřeším maličkosti. Když například netekla teplá voda, nebo manžel zapomněl nakoupit, tak tyhle věci mě dokázaly velice jednoduše dostat do stresu. Dnes už tolik ne. Poslední důležitou věcí bylo, že jsem dala životu nějaký řád. Zkrátka nějaký denní stereotyp. To se taky hodně podepíše na snížení redukce stresu.

To zní perfektně, že jste si dokázala takhle poradit svépomocí. Jak jste narazila kurz Akademie Stresu a proč jste se do něj přihlásila?

Na váš web jsem narazila na Facebooku. Pročetla jsem si váš web velice se mi líbilo, jak ke stresu přistupujete. Problém byl v tom, že mi přestaly pomáhat techniky, které jsem jmenovala před chvílí. Navíc jsme začali s manželem rekonstruovat dům. Manžel jezdí služebně do zahraničí, takže dozor nad dělníky zbyl pouze na mě. Dělníci si u nás chodili do práce, jak chtěli. Někdy přišly dřív, někdy později. Odcházeli taky, jak se jim zachtělo. Životu jsem nedokázal dát řád a ani jsem si jej nedokázala naplánovat, jelikož můj život nyní řídli spíš oni. To byl takový impuls k tomu, přihlásit se do vašeho Klubu. Neměla jsem čas číst další a další knížky. Potřebovala jsem jasné a stručné rady, jak se stresem zatočit.

Splnil kurz vaše očekávání?

Jednoznačně! Líbí se mi, že máte videa, které nejsou dlouhá jako celovečerní film. Jak sám říkáte, člověk si musí z daného videa odnést jednu až dvě myšlenky a ty pak aplikovat v praxi.

Daří se vám to?

Ano daří. Kurz již mám zakoupený delší dobu. Mám zhlédnuta všechna videa. Nyní se na ně koukám znovu a znovu. Výhodou je, že si dané lekce mohu zhlédnout znovu a znovu. Moje kamarádka dříve navštěvovala koučku a vždy nadávala na to, že ihned po odchodu již zapomněla většinu věcí, které ji řekla. Navíc na sobě pociťuji, že hladina stresu jde rychle dolů.

To je skvělé! Co se vám na klubu líbí nejvíc a co naopak byste zlepšila?

Líbí se mi to, že nutíte člověka pochopit stres. Všechny tři knížky, které jsem četla, toto nikdy neučily. Maximálně uvedly nějakou teorii o stresu a to je vše. Toto velice oceňuji. Co bych zlepšila? Těžko říct. Občas jsem byla tak nadšená daným tréninkem, že mi bylo líto, že musím čekat týden na další lekci. V tom vás ale naprosto chápu, že se musí postupovat pomalu.

Rozhodně ano. Na stres se musí pomalu a postupovat krůček po krůčku. Jaký trénink se vám zatím nejvíce líbil a na jaký se nejvíce těšíte?

Nejvíce se mi rozhodně líbil trénink na katastrofizaci. Díky tomu už nemyslím tak katastroficky. Potom se mi také líbil trénink – umět říkat NE. Díky tomu jsem pochopila, že to není žádná katastrofa, když někoho odmítnu.

Doporučila byste trénink ostatním?

Určitě ano! Doporučuji ho všem lidem, kteří se chtějí naučit pracovat se stresem. Možná bych podotkla, že jej nedoporučuji lidem, kteří čekají zázraky na počkání. Opravdu jsem během posledního půl roku zjistila, že veškeré články, které vám slibují, že vás zbaví stresu za pár minut, nefungují. Zkrátka jak to říkáte vy. Práce se stresem je práce na delší dobu. Musí se postupovat pomalu. Výsledky se ale dostaví.

Děkuji vám za rozhovor

Děkuji také.